Sekyrka již po šesté

V noci z 11. na 12. září letošního roku se v Kostelci na Hané a jeho blízkém okolí uskutečnil již šestý ročník soutěže „O hanáckó sekyrko“. Zajisté se sluší udělat za celou soutěží alespoň malé ohlédnutí. Letošní zvláštností, vlastně i novinkou, byla finanční podpora ze strany Olomouckého kraje. Díky ní se nám podařilo zajistit pěkné ceny, ale i potřebné vybavení k některým disciplínám. Samotný průběh soutěže šel až nad očekávání celkem hladce. Po slavnostním nástupu se rozhodčí rozjeli na svá stanoviště a soutěžící čekali na start zatím nejnáročnějšího ročníku této soutěže. Již klasickou první disciplínou bylo rychlostní ustrojení a vázání uzlů. Právě tady se projevily některé záludné návyky hasičů. Tovačovské družstvo by mohlo vyprávět. Jejich zvyk dooblékat se a zapínat až v autě, a ne v šatně ve zbrojnici, je stál desítky trestných sekund. Možná i díky tomu, jinak perfektní družstvo, nedosáhlo na medailové pozice. Na druhé stanoviště to měli soutěžící ze zbrojnice opravdu jen kousek. Po zhruba tři sta metrovém přejezdu je čekal první, ryze hasičský úkol. Na stanovišti vedeném Mirkem Vantuchem měli za úkol natáhnout útočné vedení do prvního patra starobylé sýpky, vyhledat zde zraněnou osobu a vynést ji ven. V podstatě jednoduchý úkol, který jsme ale zkomplikovali tím, že hasičům byl znemožněn příjezd mobilní technikou a útok byl veden z podzemního hydrantu, a to pomocí vybavení, které si vezli soutěžící ve svém vozidle. Poté družstva absolvovala první tajnou disciplínu, kterou byla kontrola kosteleckou městskou policií. Ta byla zaměřena především na kontrolu alkoholu u řidičů. Velkým pozitivem je, že u nikoho alkohol nebyl prokázán a opět se potvrdilo, že hasičské soutěže nejsou jen o pití. Po městské policii následovalo malebné hasičské muzeum v Čechách pod Kosířem. V těchto historických prostorách soutěžící psali testy a zbyla-li jim chvilka času, mohli si projít i expozici. Věřím, že pro mnohé z nich to je pěkný námět pro výlet. Z Čech pod Kosířem se jelo dál směr Hluchov a Bílá hora. Tady jsem čekal již já a Igor Haubert s nálezem nebezpečné látky. Tento neurčitý pojem pod sebou skrývá celou škálu možných situací. Loni to byl nález chemikálie, letos pro změnu vykopaný dělostřelecký granát, jehož nálezce se choval při nejmenším dost prapodivně. Mám opravdu radost z toho, že především družstva, která se zúčastnila již minulých ročníků, věděla, že nikdy není dobré přeceňovat své schopnosti a možnosti, ale také si uvědomovala, že záchrana lidského života je na prvním místě. Malá pauza, která u většiny družstev následovala, jim měla posloužit především k tomu, aby se fyzicky a psychicky připravili na zlatý hřeb letošní soutěže. A to dopravní nehodu v podání kosteleckých hasičů. Především díky Davidu Löfflerovi a Jirkovi Rozehnalovi se podařilo vytvořit modelové situace, které byly opravdu reálné a kladly na soutěžící takové nároky jako u skutečného zásahu. Auto na boku se zraněnými nebo cyklista s utrženou rukou jsou jen některé z nich. Velký dík patří i všem figurantům, kteří po celou noc perfektně hráli své role. Obzvlášť velký dík patří Tomáši Piňosovi, zdravotnickému záchranáři a hasiči z Plumlova, který se do své role vžil opravdu perfektně a především díky svým zkušenostem ze záchranné služby dokázal soutěžícím navodit velmi nečekané situace. Naším dalším oblíbeným místem pro soutěžní disciplíny je brod u Lutotína. Ani letos jsme ho nevynechali. Katka Šindlerová ze Štětovic měla připravenou perfektní modifikaci na požár tlakové lahve s vyhledáním osoby za použití PS12 nebo CAS. Mnozí soutěžící si mysleli, že tohle bylo poslední stanoviště soutěže, ale to skutečně poslední, tajné, bylo nachystáno za autobusovou zastávkou na začátku Kostelce. Pokusili jsme se vyslyšet prosby těch soutěžících, kterým chyběla silová disciplína a vytvořili jsme úkol podobný jedné z disciplín TFA. Jeden soutěžící natáhnul dva „B“ proudy a zbývající členové je měli sklidit a to v co možná nejkratším čase. Pak následoval jen dojezd do zbrojnice a vyhodnocení. A jak to vše dopadlo? Na třetím místě skončili hasiči z SDH Lípy, na druhém Vrahovice a první místo, s bezkonkurenčně nejlepším časem, měl Bochoř. Hanácká sekyrka je již od začátku i o počtu trestných bodů. Ten, kdo jich získá nejmíň, si odváží putovní sekyrku. Letos se to opět podařilo hasičům z Vrahovic. Ještě pár slov závěrem. Celkově přijelo 11 družstev. Není to málo, ale není to ani moc. Především nás mrzí malý zájem mezi hasiči na našem okrese. Velký dík patří všem rozhodčím, figurantům, našim sponzorům a Olomouckému kraji. Věřím, že příští rok se opět setkáme, snad v hojnějším počtu a to u možná ještě náročnějšího ročníku této soutěže.